Články Diskuze

V prvé řadě je potřeba říct, co je to vlastně kapesní konzole. Předpokládejme, že je to elektronické zařízení, na kterém lze hrát hry prakticky odkudkoliv. Nejdřív tu byly jednoduché digitální konzole, které obsahovali jednu jedinou vestavěnou hru. Už v roce 1976 představil Mattel první kapesní elektronickou hru Auto Race. Potenciál v hraní na cestách byl samozřejmě obrovský a tak o pár let později roku 1980 vydalo i samotné Nintendo sérii svých kapesních konzolí - Game & Watch. Opět to byly jednoduché hříčky, které běžely na knoflíkovou baterii, zobrazované na obyčejném displeji z tekutých krystalů. Ten samozřejmě nebyl grafický a tak měla každá konzole svou konkrétní hru. Ty s velkou oblibou kopíroval Sovětský svaz pod názvem электроника (Elektronika). Takže i my v Československu jsme měli možnost přičichnout k digihrám, například na motivy známé ruské pohádky Jen počkej!

Hra na cestách je sice super, ale co když si chci zahrát něco jinšího? Konzole na cartridge jsou tady už kupodivu taky dlouho. Microvision od Milton Bradley Co. vznikl už o deset let dřív než Gameboy a nebyl jediný. Důvodů, proč dlouhou dobu nikdo nemohl prorazit, je vícero. Buď měly konkurenční konzole vysokou pořizovací cenu, malou výdrž na baterie, byly hodně poruchové, nebo prostě jen neměly hry, které by dokázaly zaujmout. Gameboy si dal na čas, přišel až roku 1989. Měl jak relativně příznivou pořizovací cenu, fantastickou výdrž na baterie a k tomu ještě vyšlapanou cestičku Famicomem, respektive NESem. Mario na malé přenosné konzoli? To prostě chceš!

Proč byl původní Gameboy, úspěšný jsem už zmínil. Rozhodně to však nebylo kvůli nadupaným vnitřnostem handheldu. Ale nejdřív si ho pojďme prohlédnout zvenčí. Konzole váží přibližně 220 gramů a je velká tak akorát do ruky s dostatečně velkým displejem. Měl spíše usedlejší, avšak snadno zapamatovatelný design. Na přední části má směrový kurzor, dvojici akčních tlačítek A a B a dole tlačítka Start a Select, přesně jako na starším NESu. Na horní části je vypínací tlačítko, na stranách kolečko k regulaci hlasitosti a kontrastu displeje, link port pro multiplayerové klání a konektor pro napájení. Zespod je už jen konektor na sluchátka, který podporuje stereo zvuk i přes to, že hlavní reproduktor v pravém dolním rohu je pouze monofonní. Většina majitelů sluchátka nevyužila, takže docela zbytečné mrhaní potenciálem. Ale co už..

Konzole se napájí čtyřmi tužkovými baterkami a vydrží na nich běžet až 15 hodin. To je klidně pětinásobek výdrže u konkurenčních konzolí, fantazie! Jak je ale sakra možné, že je tak úsporný? Na to je jednoduchá odpověď - poměrně slabý procesor Sharp na frekvenci 4,19MHz a 2,6 palcový, čtyřbarevný STN LCD panel. Tento displej, označovaný jako Dot Matrix, je pro Gameboy spasením i utrpením zároveň. Ve své době byl energeticky nejúspornější, avšak neoplýval rychlou odezvou, ani širokou barevnou paletou a kvůli absenci podsvětlení měl velmi špatnou viditelnost prakticky kdekoliv. Proto to Contrast kolečko na boku. Tím se ladila nejlepší možná viditelnost displeje v aktuálních podmínkách.

Nepodsvětlený displej je vlastně asi to jediné, co se dá na konzoli zkritizovat. Hrát na něm je pro běžného hráče už takřka nemožné. Na druhou stranu by tady pak s případným podsvícením padla otázka, o kolik by se provozní doba snížila a zda-li by se pak neodmazala jeho největší konkurenční zbraň. Další obrovskou předností Gameboye jsou jeho hry, nečekaně.. Už samotné launch hry vydané společně s konzolí dávaly tušit, že o dobré tituly nebude nouze. Alleyway, Tetris a fantastický Super Mario Land. No uznejte sami, jen tyhle tři hry jsou skvělé a to byl přitom jenom začátek. Nakonec vyšlo přes tisíc oficiálních a dost často i velmi povedených titulů. Technologiemi nabytá konkurence v podobě Game Gearu jich měla 365 a Atari Lynx pouze 73.

O hrách se tady momentálně nemá cenu bavit, to by mohl být článek sám o sobě. Navíc si je ani netroufám hodnotit v nějakém širším spektru. Na to nemám dostatečně široký přehled. Ale určitě bych rád časem o vybraných titulech něco sepsal. O hrách které jsem dohrál a bavily mě natolik, abych vám je doporučil.

Nu, co říct závěrem? Stojí za to si starý Gameboy ještě dnes po více jak třiceti letech pořídit? Za mě rozhodně ano! Dnes se dá sehnat relativně pěkný Gameboy na bazarech, Aukru nebo Ebayi kolem 1800 korun. Ty nejopoužívanější a mnohdy i polofukční, se prodávají klidně i kolem 1200, výstavní s brožurkami i krabičkou až 5000,-. Nejméně ceněné hry jsou už od 150, dražší Metroid, Mario Land, nebo Pokémoni klidně i za 1500 korun kus. Některé cartridge obsahují knoflíkovou baterii pro uložení herního postupu a mnohdy už může dosluhovat. Lze ji vyměnit, ale pozor na to. Stejně tak pozor na fejkové neoriginální cartridge. V dnešní době si můžete svůj Gameboy také modifikovat. Lze přidat vestavěné podsvětlení, nebo rovnou vyměnit celý displej za barevný. Je možné zabudovat místo baterií akumulátor, dokonce i s bezdrátovým dobíjením. Viděl jsem také od šikovných lidí z GB komunity dělat moc pěkné okrytování s vlastní hydrografikou, nebo dokonce mašinky, které mají podsvícené ovládací tlačítka a nápisy. Komunita kolem starých Gameboyů je stále silnější a i v naší domovině má až překvapivě silné zastoupení. Gameboy zkrátka můžete mít plně originální, tak jak byl kdysi vyroben, a nebo upravený k obrazu svému. Proto je tahle konzole pro kohokoliv, kdo o ní, byť jen na okamžik, přemýšlel.

Smetiště her 2010-2024 | Created by Keeper

Smetiště her 2010-2024 | By Keeper